Možnosti vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je ovlivňováno řadou faktorů – mírou symptomatiky hendikepu, mentálním opožděním, nerovnoměrným vývojem, komunikačním deficitem, somatickým postižením atd. Tyto faktory ovlivňují také zařazení dětí a žáků s hendikepem do příslušného typu školy a možnost vzdělávání s podporou asistenta pedagoga.

Předškolní vzdělávání

Předškolní vzdělávání je legitimní součástí vzdělávacího systému (zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání). Reprezentuje prvotní stupeň organizovaného veřejného vzdělávání, které je řízeno požadavky a pokyny Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jeho posláním je v úzké vazbě na rodinnou výchovu zajistit dítěti prostředí s rozmanitými a úměrnými podněty, které vedou k aktivnímu rozvoji  a učení dítěte. Předškolní vzdělávání obohacuje každodenní program dítěte a pomáhá poskytovat odbornou péči.

Významným cílem předškolního vzdělávání je  vytvářet předpoklady pro pokračování vzdělávání rozvojem individuálních možností dítěte. Předškolní vzdělávání může také plnit diagnostickou funkci na základě dlouhodobého kontaktu s dítětem a rodiči, a to zejména u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.

Do předškolního vzdělávání lze zařadit děti se všemi typy speciálních vzdělávacích potřeb.

Děti se speciálními vzdělávacími potřebami mohou být zařazeny různou formou do jednotlivých typů předškolních zařízení:

1. mateřská škola samostatně zřízená pro děti se zdravotním postižením (pro děti zrakově postižené, pro sluchově postižené, pro tělesně postižené, mateřská škola logopedická, mateřská škola speciální),
2. mateřská škola běžného typu.

Děti se speciálními vzdělávacími potřebami mohou v rámci předškolního vzdělávání také docházet do zařízení, která nejsou zařazena do sítě škol a školských zařízení. Jsou to dětské rehabilitační stacionáře a ústavy sociální péče. V těchto zařízeních mívají detašovaná pracoviště školská zařízení a pracují v nich speciální pedagogové.

Odklad povinné školní docházky

V důsledku závažnosti hendikepů není řada dětí  připravena v šesti letech zahájit plnění povinné školní docházky. Proto jim bývá doporučen odklad školní docházky.

Doporučení k odkladu školní docházky

Odklad školní docházky by neměl být řešením obtíží, které lze u dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami předpokládat. Tento roky by měl být smysluplně a efektivně využit ve prospěch přípravy na školní docházku. Možné je také využít zařazení do přípravné třídy při běžné základní škole nebo přípravného stupně zřízeného při základní škole speciální.

Povinná školní docházka

Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v základní škole je ovlivňováno řadou faktorů, z nichž nejdůležitější  je samotná diagnóza a deficity z ní vyplývající. Rozhodující je míra speciálních vzdělávacích potřeb, somatické postižení, mentální postižení, nerovnoměrnost vývojového profilu, závažnost problémového chování a další přidružené poruchy. Všechny tyto faktory hrají významnou roli při zařazování dítěte nebo klienta do základního vzdělávání, výběru vhodného typu základní školy a vzdělávacího programu.

Právní předpisy, které se týkají plnění povinné školní docházky základního vzdělávání, řeší Zákon č.561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v § 36.

Jiný způsob povinné školní docházky

Zákon č.561/2004 Sb, stanoví v § 40 jiný způsob plnění povinné školní docházky. Jiným způsobem může být  individuální vzdělávání, které se uskutečňuje bez pravidelné docházky žáka ve škole. Paragraf 41 téhož Zákona dále vymezuje obsah, vedení  a organizaci individuálního vzdělávání. O povolení individuálního vzdělávání rozhoduje ředitel školy, do které je žák přijat k plnění povinné školní docházky na základě písemné žádosti zákonného zástupce žáka.

Typy základních škol

Základní škola speciální

Vzdělávání žáků se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, žáků se souběžným postižením, s více vadami a autismem se zpravidla realizuje v základních školách speciálních. Základní školy speciální se odlišují od běžných základních škol jak organizačními formami vzdělávání, tak i obsahem výuky. Jsou zde vzděláváni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, u kterých bylo na základě psychologického vyšetření, školským poradenským zařízením zjištěny vzdělávací potřeby takové závažnosti a rozsahu, že jsou důvodem k zařazení žáků do režimu speciálního vzdělávání.

Vzdělávání je přizpůsobeno žákům se sníženou úrovní rozumových schopností, psychických zvláštností, nedostatečnou úrovní koncentrace pozornosti a nízkou úrovní rozvoje volních vlastností. Rozvíjí jejich schopnosti a usnadňuje jim vstup do dalšího vzdělávání a praktického života. Vzdělávání na základních školách speciálních se realizuje podle školních vzdělávacích programů (ŠVP), které jsou vytvářeny a případně měněny v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro obor vzdělání Základní škola speciální (RVP ZŠS).

Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami zařazení do základní školy speciální vyžadují podpůrná opatření, ke kterým patří využití speciálních metod, forem a postupů při vzdělávání, vytváření speciálních pomůcek a učebnic, asistenta pedagoga a nízký počet žáků ve třídě.

Základní škola

Základní školu navštěvují zpravidla žáci se speciálními vzdělávacími potřebami bez mentálního postižení nebo s lehkým mentálním deficitem, avšak i zde se můžeme setkat se žáky s různou mírou postižení, s různě těžkými formami problémového chování, někdy i s dalšími přidruženými poruchami a postiženími.

Při integraci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do běžné základní školy je podstatná úzká spolupráce mezi všemi, kteří se podílejí na úspěšném zařazení dítěte do základní školy. Tito klienti také vyžadují řadu podpůrných opatření, patří sem využití speciálních metod, forem a postupů při vzdělávání, asistent pedagoga, úprava obsahu vzdělávání, vytváření speciálních pomůcek, pracovních listů a učebnic.

Patrně jedním z nejdůležitějších aspektů zařazování žáka do běžné základní školy je připravenost pedagoga přijmout takového žáka, který často neodpovídá zaběhlým normám, neumí jednoduše řešit sociální situace či má jiné vzdělávací potřeby. Přijetí žáka a vnímání jeho odlišností je základním předpokladem k vytvořením vztahu mezi žákem a učitelem, který bude na jednak respektovat žáka se speciálními vzdělávacími potřebami a na druhé straně k němu dokáže přistupovat jako k běžnému žákovi, nesnaží se žáka změnit, ale vytvářet takové podmínky, ve kterých bude žák úspěšnější.

V základní škole jsou žáci vzděláváni dvěma způsoby:

• ve speciální třídě zřízené podle § 16 odst. 9 školského zákona
• individuální integrací do běžných tříd základních škol.

Střední vzdělávání

Část žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je přijímána ke střednímu vzdělávání. Základem úspěšného absolvování je výběr vhodné střední školy. Měla by odpovídat nejen schopnostem a možnostem konkrétního žáka, ale také možnostem budoucího uplatnění na trhu práce a dalšího studia. Pravidla pro přijímání studentů ke střednímu vzdělávání, jeho organizaci a průběh upravuje školský zákon.

Praktická škola

Praktická škola je určena absolventům základní školy speciální a žákům, kteří ukončili povinnou školní docházku základní školy v nižším než devátém ročníku. Připravuje žáky pro výkon jednoduchých činností v oblasti služeb nebo výroby. Studium je ukončeno vydáním závěrečného vysvědčení. V období adolescence mohou být žáci s mentálním postižením vzděláváni v praktické škole, odborném učilišti či integrováni v běžném typu střední školy a středního odborného učiliště.